Přetékající voda přes železobetonovou konstrukci
V podstatě je několik možností, kudy se dostane voda a vlhkost přes železobeton. Nejpravděpodobnější je kombinace prasklin ve stěně/stropě a porušené nebo nesprávně provedené hydroizolace stavby. V praxi řešíme tento případ hlavně v bytových domech, které mají podzemní garáže z monolitického železobetonu (beton litý do bednění přímo na stavbě).
Obvykle se nad parkovacím místem objeví trhlina ve stropě a v kombinaci s poškozenou izolací protéká a kape voda například na zaparkované auto. Případně znemožňuje využití kobky či sklepa na odkládání věcí a podobně. Taková kapající voda je mimo jiné agresivní, obsahuje různé chemikálie a příměsi, které si bere cestou z povrchu, půdy, betonu či jiných stavebních konstrukcí a dokáže poškodit například lak na autě. Při neřešení problému navíc voda způsobuje korozi ocelové výztuže v železobetonu, může vytékat rezavá voda, vznikají oranžové rezavé skvrny na podlaze.
Podobný důsledek způsobí tzv. pracovní spára, jejíž umístění nemusí být na vhodném místě. Jedná se o místo v konstrukci, kdy byla přerušena betonáž a pokračovalo se až po ztuhnutí betonu.
Takové místo je pak hydroizolačně slabší a může propouštět vodu. Prasknutí železobetonové konstrukce může být i cílené. tzv. řízená trhlina, kde se místo prasknutí naplánuje. Tato místa je třeba správně umístit a správně ošetřit. Někdy ale prostě shoda okolností nebo kombinace více faktorů způsobí, že železobetonová konstrukce praskne a je nutno ji zainjektovat vhodným materiálem, který trhlinu vyplní a utěsní.
Injektáž železobetonové konstrukce
Tlaková injektáž železobetonu je tedy vyplňování trhlin vhodným utěsňovacím materiálem. Prasknutí betonu nemusí být nijak výrazné, vznikají také vlásečnicové trhliny nebo mikrotrhliny, které téměř není vidět. Ale zase jsou dost velké na to, aby propustily vodu do interiéru. K tomu, aby se injektážní směs dostala do trhliny, ideálně po celé její délce a výšce, je zapotřebí vysoký tlak, který vyvinou k tomuto účelu navržené injektážní stroje.
Trhlina se podle charakteru, velikosti, tloušťky stěn (případně skladby stropů) a dalších faktorů navrtá v určených vzdálenostech. Vrty se vyčistí stlačeným vzduchem a osadí injektážními obturátory. Obturátor je stejnosměrný ventil, na který se nasadí hlava injektážního stroje a přes který se dostává injektážní hmota do trhliny. Obvykle pro tento typ trhlin používáme polyuretan (materiál Hydroblock a jeho variace podle typu trhliny).
Je to materiál, který při střetu s vodou reaguje a ucpává tak trhlinu. Po zainjektování trhliny se demontují vrchní části obturátorů, spodní části zůstávají jako zátka v konstrukci. Díry se zamažou vodotěsnou vysokopevnostní rychlotuhnoucí maltou. Trhlina se obrousí, čímž se vyčistí, srovná a aplikuje se pojistný hydroizolační nátěr šedé barvy, který jednak jistí trhlinu a jednak zakryje barevné rozdíly materiálů a díry po vrtání.
Typ zařízení (např. pro jednokomponentní nebo vícekomponentní materiály, stroje s různými pracovními tlaky), typ materiálu (směsi, krémy, gely podle typu a účelu) a způsob injektáže se navrhuje podle typu konstrukce a typu poruchy.
Další obvyklá poruchová místa železobetonových konstrukcí
Z běžné praxe ještě můžeme zmínit další cesty, jak se voda dostává do interiéru budov. Co se týče železobetonových konstrukcí, další běžně se vyskytující závadou je přetékání vody přes otvory po rozpěrách bednění – spínacích míst.
Při betonáži stěny je bednění sešroubováno přes závitové tyče a aby se bednění dalo rozebrat a rozpěrné tyče znovu použít, vloží se do chráničky. Plastová chránička ale vytváří díru ve zdi, kterou je třeba náležitě ucpat. Toto se obvykle neděje nebo se jako ucpávky použijí jednoduché materiály, které často nefungují. Díru je pak třeba vyčistit, případně vyjmout nefunkční utěsnění a použít v ideálním případě zátky Kombistop.
Jsou to silikon-kaučukové zátky určené k utěsňování děr po rozpěrách bednění. Detail se obvykle ještě pojistí vyrovnáním vodotěsnou maltou a zatřením pojistnou nátěrovou izolací, v závislosti na charakteru vody, která se přes díru tlačí dovnitř.
Dalším velmi často zapomenutým detailem jsou prostupy potrubí nebo kabeláže přes suterénní stěnu stavby. Ve většině případů se pouze vyřízne díra do svislé hydroizolace stavby a prorazí se díra. Vybuduje se potrubí nebo se prostrčí kabeláž v chráničce. Takto poškozená hydroizolace se již nijak neopraví a nepropojí se správně s potrubím. Tím vznikne přímá cesta pro vodu do interiéru stavby.
Na tento problém se přijde až po dokončení stavby. Je třeba místo odkopat a detail opravit (resp. vyhotovit nově). Pokud odkop není možný, díra se utěsní zevnitř vhodnými prostředky. Obvykle je to kombinace tmelů, vodotěsných malt a pojistných nátěrových hydroizolačních systémů. Tyto práce pak řádově překračují náklady, které by se utratily na okamžité řešení ještě během výstavby.
Speciálně je třeba se těmto detailům věnovat, jde-li o tzv. bílou vanu, kdy se namísto běžného betonu použije vodotěsný beton a tím pádem odpadá použití klasických hydroizolací, jako například. asfaltové pásy či nejrůznější foliové systémy. Tehdy je spodní stavba celá provedena z vodotěsného betonu a každý otvor či díra v takové konstrukci přináší riziko zatékání, pokud se správně nevyhotoví.
technický manažer - Ing. Jan Lukačovič